víkend na Cape Cod

Tak je za náma další víkend. Tenhle jsem si opravdu užili, protože nás nečekalo žádný tancování, ale jenom válení... Linda s Pavlem nám slíbily, že nás vezmou na pláž na Cape Cod. Musím říct, že mě to tu přišlo pořád trochu stejný jako v Česku, protože příroda je tu podobná. Teď už vím, že je tu jedna věc jinak k oceánu je to jednu hodinu autem a to z Čech trvá alespoň 24 ( k tomu samému, ale z druhé strany). Cape Cod je fakt nářez je to poloostrov jižně od Bostonu, teď vlasně strov, protože je mezi Cape Cod a pevninou prokopanej průplav a na ostrov jsou jenom dva mosty což taky zapříčinilo, že jsme asi 20 minut zustali v zácpě.. Na ostrově jsme navštívili Brewster a Lindy strejdu a tetu obou je přes 80 let a byli strašně vtipny.. Měli na sebe pořád nějaký vtipky a byli trochu podobný dědovi a babičce v česku, protože teta nemohla moc chodit a strejda neslyšel.. a taky byl pořád pracovitej jako můj děda, akorát můj děda dělá na zahradě a tenhle si tesal doma sochy ze dřeva... Po návštěvě tety a strejdy jsme se JÁ, Gabča a Pavel odtrhli a jeli na pláž.. Byl to fakt nářez jak jsme byli tři češi tak jsme s Gabkou měli pořád na Pavla nějaký hlášky. Jako třeba "Pavle to nás vedeš až do Miami" tohle jsme pronesli, když jsme šli už asi 10 minut po pláži směrem na jih..  Pavel toho sice moc nenamluví, ale když něco řekne tak je to vždycky hrozná prdča.. takže jsme si to tam celkem užili. Z pláže jsem poslal pár MMS, ale bylo to fakt náročný protože se mi nechtěl pořád mobil připojit do sítě a když se připojil tak jenom na chvilku.. No komu jsem poslal MMS tak jí má a komu ne tak si může myslet, že jsem mu jí chtěl poslat, ale neodešla. :-) 

No pak nás čekala prohlídka městečka Chatham, tam jsme se trochu prošli a koupili si malou zmrzlinu ( no asi jako u nás kyblík od Hajka).. a  jeli jsme zpátky k tetě a strejdovi, kde jsme nabrali Lindu a jeli na večeři... 

Neděle

V neděli jsme už byli doma a čekalo nás jenom nakupování jídla... to jsme měli v plánu jeno já, Gabča a Pavel ( česká trojka) a Linda zůstala doma, protže v pondělí měla nejaké vyšetření, tak musela být v klidu. Po nákupu jídla nás čekala naše oblíbená čínská restaurace... čína je v americe stejná jako u nás jsou tam číňani a mají stejný čínský jídlo jako u nás, akorát tohle je stylu bufetu, takže si vezme so chceš a platíš pořád stejně... Potom nás Pavel vzal do shopu s elektronikou, protže jsem si chci koupit Ipod no teď si chci koupit i kameru, ale vyjde to fakt na pár korun kamera se tu dá koupit od 1500 Kč a ipod malej ipod vyjde na 750.. trakze fakt směšný oproti česku... Jo ještě tu nají taky levný notebooky ( Adélka ví o čem mluvím)...

No a pak jsme se Pavlovi zmínil o tom, že Aleš hraje golf a já že to taky zkoušim.. Takže další kroky byli do sport shopu.. Fakt super golfovej set od Gallawaye stojí od 100 dollarů.... je to tu celkem levný až na jídlo to vyjde tak 30 dolarů za jídlo pro dva v restauraci...

Takže můžu říct, že jsem si tento víkend užil...

Franklin a první týden

Tak je pondělí a mám za sebou první týden v USA. Už si pomalu začínám zvykat na všechno nové co je kolem nás. Když se podívám zpětně je to celkm sranda to co jsem považoval ze začátku za divné jak mega borůvky a mega auta a všechno ostatní co je tu "HUGE" tak mi přijde po prvním týdnu celkem v pohodě. Samozřejmě, že se otočím, když kolem mě projede nějaká stará amerika ( Adélko myslím auto), ale už s toho nejsem tak vyplesklej, jako před týdnem.

Co nás všechno potkalo tento týden

Tak za prvé se musí zmínit o Pavlovi a Lindě, jsou opravdu moc fajn a moc nám to tu usnadňují. Pak jsme se seznámili taky v WENDY a KATIE. Obě dvě jsou trenérkami v našem studiu a jsou taky super, hlavně Wendy. Má malou dcerku, která má teprve 10 měsíců a už učí sice nej večer, ale i tak je to záhul. Jo a hlavně nám hned upekla cokies na přivítanou.

Hned druhý den nás čekalo učení lekce jsou tu trochu rouzdílné než v Česku. Dají se rozdělit do 3 skupin coaching, individual a split lesson. Coaching je jako v ČR trenujete pár, individual to máte svojí studentku a tančíte a učíte s ní a split lesson je když si pár rozdělí dva trenéři a učí stejnou věc chlap ženskou a obráceně a na konci lekce je dáte dohromady...

Naše učení je převážně coaching, Ale já už mám svojí první studentku jmenuje se Despina Gray a je jí 62 let. Je původem z Řecka a je s n celkem sranda. Na první lekci se mě pořád ptala jestli může bejbat bokama.... :-)

Další nová věc je, že mám nový učet. Někteří lidé si dělají účty na Seychelských ostrovech nebo u Laury ve Švýcarsku, ale já jsem si ho udělal v USA.. tak kdyby jste mi chtěl někdo poslat nějaky prachy tak vám rád pošlu číslo... Musím říct, že slečna v bance byla moc fajn.. ne jako v ČR v bance...

Pak nás čekala v pátek naše první pracovní party. Jedná se o takový practice, kdy přijdou všichni studenti a trenéři s nimi zkouší to co dělali na lekcí.. No spíš mi to přišlo, jako tančírna, kde každá bába chtěla zkusit jak ten mladej z čech vůbec tancuje.. Přišla i Despina s manželem on byl mov fajn. Vždy, když jsem přišel pro Despinu tancovat tak se zvedl a vždy, když jsem ji vracel tak taky... Bylo to oc fajn a moc se mi líbilo jak se choval... Pak jsem absolvoval hromadu rozhovorů a řekl jsem jedný slečně změněný americký jazykolam a když jsem si to pak nechal přesně přeložit protože "people pintle" není lidská plena ale lisdkej peni... No myslím, že celkem koukali..

V sobotu nás čekaly slíbené borůvky... Čekal jsem, že pujdeme někam do lesa.. Ne v AMERICE  se chodí na borůvky do sadu.. přijeli jsme na parkoviště před sad tam jsem každý dostal kyblík s pytlíkem od majitele sadu a pak jsme šli na borůvky. Fakt jsem v životě neviděl borůvky, ktery bych mohl zbírat přímo do pusy a nemusel u toho ležet... ( doufam, že se mi podaří sem vlažit foto).. Pak nás čekal nákup.. BYlo to celkem prdel protože oni tady mají vždy dvě ceny jedna je za balení a pak je vedle kolik ty stála pound...

No a v neděli jsme měli Showcase.. Do hotelu jsem přileji asi 2 hodiny předem a zjistili jsme, že pan co stavěl sál byl stejně chytrej jako Vlasák v Říčanech ( člověk co v Říčanech dělá správce kulturáku a je tam naprosto na...). takže museli předělat sál znovu podle plánku, který jsme jim dali už ve středu... pak proběhli zkoušky všech studentů a pak se jala showcase.. měla 4 části a mezi nimi bylo general dancing. My jsme byli to 4 část... bylo to celkem fajn a měl jsem za úkol něco říct mezitím, než se Gabina převlíkla.. No musím se pochválit dal jsem i dva nebo tři vtípky a nebylo to zase tak špatný.. Pak jsme už dokončili show a dali si tam se všema večeři.. Čekalo mě pak několik tanečků se studentkama no co dneska si už zabukovali lekce.. Tak to bylo alespoň k něčemu...

Dnešní dopoledne bylo super bylo tu přes 30 stupňů a celé dopoledne jsem se opaloval bylo fakt moc fajn...

Cesta do Bostonu

Tak vsechno zacalo jiz v sobotu v Srbsku, kdyz jsem se vratili s Adelkou z Belehradu ve 3 rano a v 5 jsme meli vstavat. No samozrejme jsem nevstali a probudila nas az ZURIVA svedka, ktera nam klepala na dvere a kricela neco o tom, ze jsme meli byt pred pul hodinou u dedka. Dedek je pan okolo 60 let, ktery jezdi jako prase.... Diky nemu jsme stihli let z Belehrad do Prahy. V Praze na nas cekal uz Adelky tatinek a odvezl nas na Roztyli, kde jsem presedli k Adelky mamce ( teda museli jsme si ji najit, protoze se nam trosku zkovavala). Pote nasledovala cesta domu a baleni kufru. Trvalo to asi 4 hodiny. Musim priznat, ze se my fakt nechtelo z domova a nejhorsi bylo louceni...

Do Vidne jsem prijeli asi o 11. Diky nasi navigaci jsem nasli pesion, ve kterem jsem prespali ( cestou nas vedla přes pole, ale jinak ok)... zazitek, kdo chce vedet podrobmosti zeptejte se mamky. Rano nas cekala snidane a hura na letiste ( hura moc ne). Letiste probehlo standartne az na to, ze jsme vsichni breceli. Let z Vidne do Pariye byl v pohode, protože jsem usnul a probudil se skoro, když jsme přistávali. Paroz je asi moc hezky město, ale letiste je uplne na h…o je tu asi asi pet gatu a každý je od seba strasne daleko, takze si musis najit spravnejj autobus. Muzu rict, ze mi ho nasli. Leteli jsme velky Boeingem 747-400 ( nevim jestli se to pise takhle). Gabca sedela u okenka a ja uprostřed. Cesta byla celkem dlouha. I když jsme odjizdeli od gatu vcas. Museli jsme cekat na runwayi nez nam dovoli odstartovat pul hodiny. Za cestu jsem stihnoul zkouknout Irone mana a ještě nejakou francouszkou blbost Gabina celou dobu spala a borec co vedle me sedel, tak zase celou dobu strasne smrdel….Pred pristanim jsme letali asi hodinu a pul na oceanem nez nam dovolili pristat, protože měli vsechny lety zpozdeni.
Imigracni
Nejhorší je asi, když cekas před imigracnim nez te pusti do státu a promitas si všechny ty historky o tom jak a kho poslali domu.. Muzu rict, ze to není zase az tak jak se povida… byli jsme u prepazky, de byla zenska, zeptala se co chceme delat v USA, rekli jsme ze jedeme navštívit kamarády. On rekla na jak dlouho a pak nas pustila do vnitř.. To je z letiste asi vsechno, protože je to uplne stejne jako v Praze ( Adelko nemusis se toho bat……). 

Cesta z letiste do Franklinu
Z Bostonu jsme videli akorat tunely a par mrakodrapu. Pk uz jsme ho opustili přes kratkou zacpu a jeli do Bellinghamu do studia. Bellingham je město hned vedle Franklinu. Ma stejne obyvatel asi jako Ricany. V Bellinghamu jsme poznali několik studentu.. Nepamatuju si ani jedno jejich jmeno, ale byli friendly. Poznaly jsme i trenérku, která uci ve studiu také. Jmenuje se Wendy a mam malou 10mesicni dcerku…( na fotce vypadla jako mas Filipek ve 3 mesicich). 
Nase první jidlo v USA
Byl to opravdu zážitek. Ted chlap u kterého jsem si objednaval si musel myslet, ze jsem debil. Znelo to asi jako kdybych rikal: to tam na te desce objednat prosim…. Fakt trapny. Objednali jsem Buffalo Pizza. Musim rict, ze neco tak paliveho jsem uz dlouho nejedl. Snedl jsem asi 2 kousky a pak si to nechal zabalit.. Další zážitek byl, když jsem si dosela na zachod. Z prvu jsem myslel, ze je ucpany , protože voda v nem sahala do pulky. Priroda je ale mocna carodej.. Proste jsem do toho vycural a pak splachnul a cekal…. Voda zacala pribivat a pak to odteklo vsechno a naplnilo se to zase do pulky vodou.. Pak jsem zjistil, ze to je tak spravne… Do restaurace za nama prisla Wendy a povidali jsme si o tom jak je tezke rozumet nekterym lidem a ukazala nam fotku jeji dcerky. 
Vecer jsme odjeli do Franklinu, kde ted bydlime u Lindy a Pavla. Mame pokojik v prizemi ( tedy spis e sklepe ) ale moc pekny. Z mych kamaradu by te v nem libilo asi nejvic Lajovi protože to bylo puvode obyvaci pokoj s barem. Nase adresa je 427 Martello Road. Franklin 02038. 
Nase první noc
První noc probehla celkem ok, akorat casovy posun zpusobil, ze jsem se uz probudil v 8 rano. No co stacil jsem si prohlidnout nejake časopisy s autama. Pak nam Linda udelala snidani.

Zbytek dopisu pozdeji