Cesta do Bostonu

Tak vsechno zacalo jiz v sobotu v Srbsku, kdyz jsem se vratili s Adelkou z Belehradu ve 3 rano a v 5 jsme meli vstavat. No samozrejme jsem nevstali a probudila nas az ZURIVA svedka, ktera nam klepala na dvere a kricela neco o tom, ze jsme meli byt pred pul hodinou u dedka. Dedek je pan okolo 60 let, ktery jezdi jako prase.... Diky nemu jsme stihli let z Belehrad do Prahy. V Praze na nas cekal uz Adelky tatinek a odvezl nas na Roztyli, kde jsem presedli k Adelky mamce ( teda museli jsme si ji najit, protoze se nam trosku zkovavala). Pote nasledovala cesta domu a baleni kufru. Trvalo to asi 4 hodiny. Musim priznat, ze se my fakt nechtelo z domova a nejhorsi bylo louceni...

Do Vidne jsem prijeli asi o 11. Diky nasi navigaci jsem nasli pesion, ve kterem jsem prespali ( cestou nas vedla přes pole, ale jinak ok)... zazitek, kdo chce vedet podrobmosti zeptejte se mamky. Rano nas cekala snidane a hura na letiste ( hura moc ne). Letiste probehlo standartne az na to, ze jsme vsichni breceli. Let z Vidne do Pariye byl v pohode, protože jsem usnul a probudil se skoro, když jsme přistávali. Paroz je asi moc hezky město, ale letiste je uplne na h…o je tu asi asi pet gatu a každý je od seba strasne daleko, takze si musis najit spravnejj autobus. Muzu rict, ze mi ho nasli. Leteli jsme velky Boeingem 747-400 ( nevim jestli se to pise takhle). Gabca sedela u okenka a ja uprostřed. Cesta byla celkem dlouha. I když jsme odjizdeli od gatu vcas. Museli jsme cekat na runwayi nez nam dovoli odstartovat pul hodiny. Za cestu jsem stihnoul zkouknout Irone mana a ještě nejakou francouszkou blbost Gabina celou dobu spala a borec co vedle me sedel, tak zase celou dobu strasne smrdel….Pred pristanim jsme letali asi hodinu a pul na oceanem nez nam dovolili pristat, protože měli vsechny lety zpozdeni.
Imigracni
Nejhorší je asi, když cekas před imigracnim nez te pusti do státu a promitas si všechny ty historky o tom jak a kho poslali domu.. Muzu rict, ze to není zase az tak jak se povida… byli jsme u prepazky, de byla zenska, zeptala se co chceme delat v USA, rekli jsme ze jedeme navštívit kamarády. On rekla na jak dlouho a pak nas pustila do vnitř.. To je z letiste asi vsechno, protože je to uplne stejne jako v Praze ( Adelko nemusis se toho bat……). 

Cesta z letiste do Franklinu
Z Bostonu jsme videli akorat tunely a par mrakodrapu. Pk uz jsme ho opustili přes kratkou zacpu a jeli do Bellinghamu do studia. Bellingham je město hned vedle Franklinu. Ma stejne obyvatel asi jako Ricany. V Bellinghamu jsme poznali několik studentu.. Nepamatuju si ani jedno jejich jmeno, ale byli friendly. Poznaly jsme i trenérku, která uci ve studiu také. Jmenuje se Wendy a mam malou 10mesicni dcerku…( na fotce vypadla jako mas Filipek ve 3 mesicich). 
Nase první jidlo v USA
Byl to opravdu zážitek. Ted chlap u kterého jsem si objednaval si musel myslet, ze jsem debil. Znelo to asi jako kdybych rikal: to tam na te desce objednat prosim…. Fakt trapny. Objednali jsem Buffalo Pizza. Musim rict, ze neco tak paliveho jsem uz dlouho nejedl. Snedl jsem asi 2 kousky a pak si to nechal zabalit.. Další zážitek byl, když jsem si dosela na zachod. Z prvu jsem myslel, ze je ucpany , protože voda v nem sahala do pulky. Priroda je ale mocna carodej.. Proste jsem do toho vycural a pak splachnul a cekal…. Voda zacala pribivat a pak to odteklo vsechno a naplnilo se to zase do pulky vodou.. Pak jsem zjistil, ze to je tak spravne… Do restaurace za nama prisla Wendy a povidali jsme si o tom jak je tezke rozumet nekterym lidem a ukazala nam fotku jeji dcerky. 
Vecer jsme odjeli do Franklinu, kde ted bydlime u Lindy a Pavla. Mame pokojik v prizemi ( tedy spis e sklepe ) ale moc pekny. Z mych kamaradu by te v nem libilo asi nejvic Lajovi protože to bylo puvode obyvaci pokoj s barem. Nase adresa je 427 Martello Road. Franklin 02038. 
Nase první noc
První noc probehla celkem ok, akorat casovy posun zpusobil, ze jsem se uz probudil v 8 rano. No co stacil jsem si prohlidnout nejake časopisy s autama. Pak nam Linda udelala snidani.

Zbytek dopisu pozdeji